Čekání

Další den čekání,

plný vnitřního boje.

Trvá jen mlčení,

slova se linou jak zápach hnoje.

Inspirace nepřichází,

klid a pohoda duši schází.

Neustálý ticha zmatek,

dočkám se někdy svátku matek?

Otázky na které neznám odpověď.

Šílím.

Mé nitro, má vnitřní zpověď.

Sdílím.

Kdo pomůže, kdo odpověď mi dá?

Myslela jsem, že jen ten,

kdo mě dobře zná.

Omyl.

Čekám dál na svůj velký den,

na svou dávku štěstí.

Na co? Ptám se.

Osud si vlastní cestu klestí.

Budu doufat dál,

já znám se.

Toho, co nejvíc přeji si,

nikdy nevzdám se.

Mé nitro, myšlenky i srdce moje

utište se a citu, co přijde,

poddejte se.

Smích, slzy, pláč?

Ptám se: „Osude, co jsi zač?“

Poslouchám, bystřím…

do dálky hledím.

Co přijít má nezjistím,

dál, jak na trní sedím.