Reportáž psaná na oprátce- tak trochu jiná recenze

Autor: Julius Fučík

Žánr: Naučná literatura - Autobiografický román

Rok: 2008

Počet stran: 504

Nakladatelství: J.Otto- Ottovo nakladatelství

Anotace: Autobiografická próza vzniklá ve vězení na Pankráci, vynášená pomocí motáků. Kniha byla poprvé vydána na podzim roku 1945, a to s významnými vynechávkami, které si vyžádala KSČ; její ohlas se rychle šířil a následně začala být překládána do mnoha jazyků a vycházela pravidelně až do roku 1990. Kompletní kritické vydání vyšlo teprve roku 1995 a faksimile rukopisu 2007. Její úspěch spočíval jak v tématu bezprostředního prožitku vězení a čekání na smrt, tak v kvalitě literárního zpracování.

Tuto knihu jsem si vybrala v rámci měsíce ledna projektu ROK VARIABILITY blogu http://literarnipnuti.bloger.cz/, kterého jsem se rozhodla od počátku roku účastnit.

Téma měsíce ledna byla striktně daná (fejetony, reportáže, rozhovory), a protože nejsem vášnivou čtenářkou ani jedné z těchto rubrik, rozhodla jsem se zalovit v městské knihovně a vsadit na klasiku. Jako taková, je kniha velice a dobře známá každému, kdo někdy seděl ve školních lavicích, neboť se s postupem času stala nedílnou součástí školních osnov a mnozí jí měli tu čest číst v rámci méně oblíbené povinné četby.

Já jsem se s knihou také poprvé setkala ve škole, ale nikdy jsem ji nečetla, proto byla pro tento projekt jasnou volbou. Je nesmírně těžké hodnotit něco, co slouží jako učební pomůcka na školách. Proto tento článek není klasickou recenzí na knihu, jak je ode mě zvykem, nýbrž mým osobním pohledem na ni a skromným názorem, který se v těch již napsaných ztratí jako jehla v kupce sena.

Na první pohled mě kniha zaujala dobou, kdy se děj odehrává a prostředím ve kterém se vše odehrává. Byla to těžká doba a vězni se potýkali nejen s nepřetržitými výslechy, ale i psychickým a fyzickým týráním. 

Julius byl politickým vězněm Pankrácké věznice od dubna 1942 téměř rok, než byl v roce 1943 odsouzen k smrti a následně  8. 9. 1943  ve věznici Berlín-Plötzensee popraven. Během svého věznění si vše zapisoval a jeho dílo bylo pomocí motáků vynášeno ven.

Kniha je psaná velmi čtivě a zajímavě. Seznamuje nás s nehostinným prostředním druhé světové války, nelidskými vězeňskými praktikami a lidskou odvahou zůstat až do poslední chvíle důstojným člověkem.

Závěrem mohu jen říci, že kniha se pro mě rozhodně stala přínosem, neboť jsem prostředí druhé světové války mohla poprvé sledovat očima českého politického vězně. 

Knihu vřele doporučuji všem, kteří se alespoň trochu zajímají o České dějiny.

Moje skromné HODNOCENÍ 10/10