Štědré Vánoce, aneb knihovna se opět rozrostla.

Krásný sváteční den! 

První nahlédnutí do mé někdy až moc přeplněné hlavy na sebe dalo sice nějakou chvilku čekat, ale hurá, je zde. A o to krásnější, že o Vánocích.

O čem se tedy bude mluvit?

O knihách samozřejmě. A o těch nejkrásnějších. O knihách, které jsme nalezli pod vánočním stromečkem, ať jsme si je nadělili sami, protože jsme v knihkupectví prostě nedokázali odolat, nebo si o ně napsali, až po nečekaná překvapení. Já mohu s úsměvem říci, že se řadím do všech tří kategorií.

Jsem ten typ, co když prochází kolem knihkupectví, nedokáže odolat a musí se podívat dovnitř. A ani letos před Vánoci tomu nebylo jinak. A protože jisté knihkupectví se nachází pár kroků od místa mého bydliště, nebylo tak těžké ho navštívit. Daleko těžší by bylo se mu obloukem vyhýbat. Vůně knih je zkrátka vábení, kterému nejsem schopna odolat.

V prvním případě jsem si knížku koupila sama. A to hned s vánoční tématikou. Hodně jsem o ní slyšela a přečetla pár názorů. 

A o jakou že to knihu jde? 

Prvním knižním dárkem těchto Vánoc se stala kniha Sněží, sněží... a to hned od tří autorů: John Green, Lauren Myracle a Maureen Johnson.

A asi nikoho nepřekvapí, že jsem ji zhltla jedním dechem. Víc v chystané recenzi. 

Druhým rozbaleným počinem byla kniha, o kterou jsem si řekla/napsala. Zaujala mě na první pohled a po přečtení anotace ještě víc. Mou vyvolenou se stala knížka s tajemným názvem Jsou světla, která nevidíme od Anthonyho Doeera.

Moc se těším až ji otevřu a douám, že mě psané stránky pohltí a nebudou chtít pustit. 

Do této kategorie očekávaných se řadí i kniha Dvojčata, kterou právě čtu a jejíž autorkou je Saskia Sarginson.

Zatím kniha vypadá velice slibně, tak uvidíme, jak se bude vyvíjet dál:)

Mezi největší překvapení letošních Vánoc bezpochyby patří kniha Absolutní strach (Lisa Jackson), který mi téměř doslova vyrazil dech.

Tato kniha se mi do rukou dostala, jako jedno veliké vánoční překvapení od jedné strašně hodné osůbky se kterou se známe pouze přes facebook. 

Když tahle milá osůbka dělala stejně, jako já před pár dny čistku ve své knihovně, pár děl nabízela k prodeji. A tato kniha mě naprosto nadchla, bohužel jsem si ji v té chvíli nemohla dovolit koupit, tak jsem ji poprosila, aby mi ji schovala bokem. Když si ode mne žádala adresu, ani ve snu mě nenapadlo, že ona bude mým prvním a vlastně opravdovým Ježíškem těchto Vánoc. Knížka mi přišla v krásném vánočním balení s ručně napsaným dopisem, který jsem si do knihy vložila. 

V dnešní době spousta lidí někam pospíchá, i o Vánocích. Honí se za dárky, přitom to nejdůležitější a nejkrásnější na Vánocích jsou přátelé, rodina a lidská soudržnost vůbec.

Tímto tomuto Ježíšku děkuji, nejen za krásný dárek a milé překvapení, ale za opravdové zachování ducha Vánoc. 

Dalším dílkem, tentokrát od mé tety je kniha Muž pod schody od Marie Hermanson.

Tato knížka byla pro mou tetu něčím zvláštní a jedinečná a zároveň nepochopitelná a nepolapitelná. Mám si na ni prý udělat vlastní názor a pak to probereme. Tak jsem zvědavá, co se dozvím a jak zapůsobí na mě.

A v neposlední řadě se pravidelnou součástí mého ročního přírůstku stává klasika z babiččiny knihovny. Možná to ani netuší, ale v její knihovně se ukrývá pár pokladů. A z ní si každý rok jednu vyberu a i s věnováním ji najdu pod stromečkem. Letos tomu nebylo jinak, až na jednu výjimku. Tento rok mě babička obohatila o dvě knihy. Ty se staly součástí mé poličky plné klasiky. Tak říkám jedné části své knihovny. 

A o jakých knihách mluvím?

O nezapomenutelných Zvonokosech (Gabriel Chevallier), které jsem zatím pouze viděla na divadle s úžasnou Jitkou Molavcovou a jsem velmi zvědavá na knižní předlohu. A tím nečekaným překvapením se stala Věznice parmská od Stendhala (1. vydání).

U mě jak vidíte letos knižní Ježíšek nezahálel a nakrmil mou knihovnu kvalitními díly. 

A jak tomu bylo u vás?